Archive for October, 2015

Everybody’s got to learn sometime

Věrka nazpívala cover verzi Everybody’s got to learn sometime, poslouchejte;)

No Comments

Špiclování

Není to tak dlouho co českou politickou scénu jitřili “odposlechy” a Rathovi “sedmičky” už v českém hospodském folklóru jistě zdomácněli;)

Nikdo si nedělá iluze o tom, že jde o špičku ledovce, kterou se “někdo” rozhodl “odseknout.
A jistě tušíte, že prostředky na špiclování v ČR, tedy podle ministerstva vnitra (roční rozpočet- 41,9 miliardy Kč), nejsou v porovnání s USA – světovou špiclovací supervelmocí, ničím.
U nás máme Vojenskou rozvědku a (“kontráši” jako součást StB byla zrušena 1990), tak tedy máme BIS a UZSI.

O rozsahu špiclování USA kolují nejen legendy, ale občas “uniknou” i velmi pozoruhodné informace. Jistě si pamatujete jak se tvrdilo v 90 letech, že CIA dokáže z družic číst titulky novin. No upřímě řečeno věřím, že by mohla pokud by se o takovou ptákovinu zajímala;)

Nicméně dnes je zcela jistě mnohem dál.
V roce 2012 předal NRO NASA dva “nepotřebné satelity”. Šlo o teleskopy s průměrem zrcadla 2,4 metru, které svými parametry velmi připomínají Hubbleův teleskop, jen s trochu širším ohniskem;)  V češtině třeba na OSLU. Z jedné sondy bude zřejmě hledač exoplanet, ale jde o plány na rok 2019.

No tak tedy vraťme se k úvaze čím asi tak disponuje  NRO, když jsou takhle vyspělé satelity najednou nepotřebné ? I s takovými “nepotřebnými šroty”, které věnovala NASA. By měla být s přehledem schopná monitorovat nejen kterékoli místo na zemi s detailem o kterém se googlím mapám ani nezdá. A to nejen ve viditelném, ale zcela jistě i infračerveném spektru.

S takovým teleskopem, vám v klidu spočítá chlupy na zadku, když budete v klidu ležet na trávníku;) I NASA plánuje osazení snímače s 288Mpixely a to “jen pro lov exoplanet”.

Zkombinujte si co všechno vidí NRO s totálním šmírováním internetu, které provádí NSA a zjistíte, že iluze soukromí. Je značně ošemetná iluzorní. Od “pádu dvojčat” a schválení “patriot act” dostali všechny šmírovací agentury USA značně přidáno jak na rozpočtu tak na pravomocech. Obecně se ví, že NSA má povoleno šmírovat kohokoli a kdekoli.
Konečně Julian Assange a jím spoluzaložené Wikileaks z tohoto zahnívajícího rybníčku vytáhli sice jen pár, ale i tak pěkných kapříků. Už jen diplomatická korespondence velvyslanectví USA v ČR je zajímavé počtení. Nebo jak si hlídali Havla v 1976 a další už za “komančů”.

Pokud si spojíte veškeré informace do jednoho celku, pochybuji, že na světe bude byť jen libovolný člověk o kterém některá z následujících služeb “něco neví”, případně se na požádání nedozví naprosto vše.

O tom, že si tyto služby vzájemně vyměňují data se jistě příliš nepochybuje. Taky všichni sw výrobci sídlící v USA jsou nuceni do svých operačních systémů zabudovávát “zadní vrátka” pro využití NSA.

To co vynesl Edward_Snowden o PRISM a projektu Tempora Vám dá  rámcový přehled o rozsahu šmírování  nejen vládou spojených států, ale celé anglofonní aliance Austrálie (ASIS), Kanady (CSEC, CSIS), Nového Zélandu, Spojeného království (GCHQ, MI5, MI6) a USA (CIA, FBI, NSA). A pochybuji, že MOSAD by v tom hle nejel s nimi. Tedy kdokoli komukoli zavolá, napíše Tempora uloží i když nejste terorista na 30 dnů, prý;) Jen NSA má kolem 40. tisíc zaměstnanců, kolik mají další agentury ? Kdo ví.

Kolik z nich si ” jak vedlejšku” s kamarády z vejšky – vlivnými majiteli různých firem občas nezajde na kefe a pokec ?

Šifrujete ? Jen tak dál, tihle chlapci mohou louskat šifry “hrubou silou”, ale proč by to dělali, když si z vašeho komlu opatří klíč;) A vlastně, vždyť ani není třeba, protože máte nový velký hard-disk v jehož firmware je už také takový “malý virus” – zadní vrátka.

Orwel a 1984 ? , nee to je příliš hrubé, tahle ideopolicie přece používá mnohem “jemnější metody” a když selžou vždy se dá nasadit “humanitární bombardování”. Tedy pokud je proč, že ono to přece jen něco stojí a v první řadě se na tom musí vydělat!

Tímto zdravím své šmíráky do NSA přeju jim hezké – no podle jejih času asi odpoledne a pozvedám k webkameře svého notebooku číši červeného. Venku je zataženo a chci jim popřát čistý obraz;)

Černou izolačku přez ni přelepím později. Jen tak pro svůj dobrý pocit, ,vím že to mnoho neřeší…

No Comments

Brněnská 16

Ne nejde o sociální sondu do života mladistvých v Brně;)

Měl jsem ve středu trochu času a zašel jsem na zahajovací večer 56. filmového festivalu “Brněnská 16”.

Pro ty co nepamatují šlo o film šíře 16mm, což byla po 8mm nejdostupnější varianta jak natočit film. Tenhle festiválek je o krátkých filmech, co si “dělají lidi sami”. Jsou krátké, postrádají obvyklá klišé, bývají vtipné, nebo mrazivé, no prostě od lidí pro lidi.

Velmi se mi zamlouval film Svévolná tělesnost / Ta niesforna cielesność – Joanna Maria Wojcik z Polska.
Perfektní animace, časování příběhu i námět. Bohužel ni všemocná síť zdá se ho nikde neobsahuje ke shlédnutí, škoda. Z jejího profilu na G+ si člověk udělá obrázek o stylu animace. Máte – li možnost někde vidět doporučuji.

Zde aspoň “vítězný film” letošní B16, pro inspiraci. Je fajn, že kino ART stále žije a díky lidem, kteří “to mají na svědomí”😉

 

Ruská Ruleta – vítěz letošní B16.

No Comments

Karkulka tak jak by ji napsal…

Erich Maria Remarque

— Pojď ke mě, — řekl Vlk.
Karkulka nalila dva koňaky a posadila se k němu na postel. Tiše vdechovali známou vůni. Byl v ní stesk i únava, stesk a únava hasnoucího soumraku. Koňak byl život sám.
— Je to tak jasné — promluvila. — Nemáme v co doufat. Nemám žádnou budoucnost.
Vlk mlčel. Souhlasil.

Jack London

Byla však důstojnou dcerou své rasy; v žilách jí kolovala krev bílých pokořitelů Severu. Bez mrknutí oka se proto vrhla na Vlka, zasadila mu zdrcující úder a ten vzápětí podpořila jedním klasickým zvedákem. Vlk v hrůze utíkal. Dívala se za ním a usmívala se svým okouzlujícím ženským úsměvem.

Guy de Maupassant

Vlk ji přivítal. Změřil si ji tím osobitým pohledem, který zkušený pařížský zpustlík vrhá na provinciální koketku stále ještě předstírající nevinnost. On však nevěří v její nevinnost o nic víc než ona sama a přímo už vidí, jak se svléká, sukně padají jedna za druhou a ona tu stojí jen v kombiné, pod nímž se rýsují svůdné křivky jejího těla.

Gabriel García Márquéz

Uplyne mnoho let a Vlk bude stát u zdi a čekat, až ho zastřelí. Tehdy si připomene ten daleký večer, kdy Babička snědla s dortem tolik arzénu, že by to stačilo vyhubit celou hromadu krys. Ona však jako by nic seděla, mlátila do klavíru a zpívala při tom až do půlnoci. Za dva týdny se Vlk s Karkulkou pokusili vyhodit do povětří domek té nesnesitelné stařeny. Srdce se jim zastavovalo, když sledovali, jak se modravý plamínek plazí po šňůře k detonátoru. Oba si zacpali uši, úplně zbytečně, protože žádný rachot nenastal. Když se Červená Karkulka odvážila vejít dovnitř v naději, že spatří mrtvou Babičku, zjistila, že je v ní života na rozdávání: v rozervané košili a ohořelé paruce chodila stařena sem tam po místnosti a utloukala oheň přikrývkou.

Haruki Murakami

Když jsem se probudil, Červená Karkulka ještě spala. Vykouřil jsem jednu za druhou sedm cigaret. Pak jsem šel do kuchyně a začal jsem chystat nudle. Vždycky dělám nudle velmi pečlivě a nemám rád, když mě při tom někdo vyruší. Rádio hrálo Pink Floydy. Když jsem poléval nudle omáčkou, zazněl u dvěří zvonek. Šel jsem ke dveřím a cestou jsem nakoukl do ložnice. Červená Karkulka ještě spala. Se zalíbením jsem se podíval na její uši, jedno z nich bylo prosvíceno ranním sluncem. V životě jsem takové uši neviděl… Otevřel jsem dveře a uviděl tam Vlka. Hned jsem si vzpomněl na Ovci…

Richard Bach

— Jsem racek! — řekl Vlk.
— To je iluze, — odpověděla Karkulka.
Pod křídlem Cessny 152 s rozpětím 10,17, vybavené čtyřcylindrovým motorem Lycoming O-235-L2C o objemu 3,8 l a výkonu 1×110 HP při 2550 otáčkách za minutu, ubíhaly modré vrcholky kouzelného lesa. Letadlo přistálo u domečku z bílého kamene, postaveného na kraji lesa.
— Vidíš ten domek? — zeptala se Karkulka s mazaným úsměvem.
— Sami si do života zatahujem domečky a Babičky, — vzdychl Vlk.

Victor Hugo

Červená Karkulka se zachvěla. Byla sama. Byla sama jako jehlička v poušti, jako zrníčko písku mezi hvězdami, jako gladiátor mezi jedovatnými hady, jako náměsíčnice v peci…

 

Edgar Poe

Na kraji starého, pochmurného, tajemně krutým závojem zahaleného lesa, nad nímž plynula temná oblaka zlověstných výparů a zazníval osudový zvuk okovů, žila v mystické hrůze Červená Karkulka.

William Shakespeare

Zda sníst či nesníst, to je, oč tu běží!

Patrick Süskind

Vlkův pach byl odporný. Byl cítit jako koželuhova světnice, v níž se rozkládaly mršiny. Z jeho špinavé šedivé kůže vycházel nevýslovný sladkohořký mrtvolný puch vyvolávající nevolnost a pocit hnusu. Vlk sám to nevnímal, byl zcela soustředěn, kochal se Červenou Karkulkou. Voněla jako fialka za úsvitu, tou nepojmenovatelnou vůní, kterou mají květiny jen pár chvil před rozedněním, ještě než se poupě úplně otevře.

Honoré de Balzac

Vlk přišel k babiččinu domku a zaklepal na dveře. Byly to dveře vyrobené v polovině 17. století neznámým mistrem. Vyřezal je z tehdy módního kanadského dubu, dal jim klasický tvar a zavěsil na železné panty, které v té době možná byly docela funkční, teď ovšem příšerně vrzaly. Na dveřích nebyly žádné ornamenty ani ozdoby, jenom v pravém dolním rohu bylo vidět škrábanec, o němž se říkalo, že ho vlastní ostruhou způsobil Celestin de Chevard – oblíbenec Marie Antoinetty a ze strany matky bratranec babiččina dědečka Červené Karkulky. Vcelku to byly dost obyčejné dveře, a proto si jich podrobněji všímat nebudeme.

Rudyard Kipling

– Jsme jedné krve, ty i já! — zavolala Červená Karkulka za Vlkem. — Dobrý lov!

Terry Pratchett

Červená Karkulka, učednice Bábi Zlopočasné, si klidně vykračovala lesem. Čeho by se taky bála ? Byla čarodějka a po lese nechodilo žádné “strašnější stvoření” než čarodějka.  Vlk ucítil “večeři” a vyskočil z křoví. Jak moc se  spletl zjistil hned v zápětí…

Nejen muzika má svoje “folky”, “metaly”, “disko” , “funky”, “elektro jazz” ….

No Comments

Chudáček kočička ?

Máte taky pocit, “že chudáček kočička – je jí zima”?  S touhle argumentací přijde vždycky s ochlazením, nějaká ta žena, či dítko – dům obývající. A cpe kočku dovnitř do tepla.

Jak je to vlastně doopravdy ? No soudě podle chování koček, by to tak vypadalo, ale bude to nejspíše stejný druh “vyčůranosti”. Podle něhož kočka žebrá o jídlo – jak kdyby “týden nežrala”, už hodinu po vyprázdnění misky.

Podívejte se na následující fotku z termo-kamery:

FLIR0162Zde je kočka spokojeně sedící venku v -8°C. “Nejteplejší” jsou její oči a vnitřky uší. Celkem předvídatelně místa neosrstěná, jinak se zdá být docela spokojená a z fotky je jasné, že její kožich velmi dobře hřeje. Foto je z “návětrné strany kočky” . Věřte,  umí si najít nejteplejší místo, nebo podklad, který nestudí velmi snadno.

 

FLIR0169Zde je vidět kočka v “nažhaveném stavu”;) po vpuštění do baráku. Vpravo její “duch” – tepelný obrys na dřevěné podlaze kde ležela.

Závěr z pozorování a snímání termo-kamerou je tedy jasný.

Kočka povalující se spokojeně v baráku se pouze “vyhřívá”. Podobně jako to dělá na sluníčku v časném létě. Když je opravdu horko, leží ve stínu.

I v mrazu je v klidu venku s tlapkama pod sebou je jí zjevně “pohodově”. Neb když je opravdu zima a hnusně, zaleze si do sena a spokojeně vegetuje.

Pustíte li ji do vyhřátého bytu, je to podobné jako když pořádně oblečení, vlezete do sauny.;)

Jinak termo-kamera je fajn “hračka” i velmi užitečná nástroj při měření.

FLIR0167

No Comments

%d bloggers like this: