Někdy si říkám, jestli se lidstvo vážně vyvíjí. Občas mám pocit, že ne a že se vyvíjí jen nějaký konkrétní úzce specifický obor. Na úkor ostatních, které tak nějak atrofují. A když kouknu na některé historické „vychytávky“ jsem o tom skoro přesvědčený.

Tak třeba „hrací skříně“ v podstatě takové „juke boxy“ první republiky. Asi by se dalo říct „hi-tech“ mechanika, které asi nebylo mnoho.

Berte to tak, že spoustu věcí se ještě pořád dělalo „kovářsky“, strojní opakovatelnost výroby zdaleka nebyla skvělá, v nejlepším případě průměrná.

Přesto bylo možné vyrábět takovéhle „smyčcové kvarteto“ ve škatuli velikosti kuchyňské skříně a to i s klavírem.

Programovalo se „děrnými štítky“ v roli rutinně a v roce 1910 a zjevně i dříve. Jen se tomu ještě neříkalo programování.

Každopádně, když srovnám dnešní „mechaniky“, které se za pomoci arduin a jiných programovatelných platforem, snaží hrát na nějaký hudební nástroj, říkám si jak hluboko jsme klesli…

Porovnejte z pohledu mechaniky a výsledného zvuku, stroj z roku 1910:

A „robotického hráče na kytaru“ z roku 2015:

Ano jsou to „bastly“ jednotlivců, ale to v roce 1910, taky. Dřív se muselo na „světovou výstavu“, dneska pověsíš video na Yotube a je to.
V mnoha ohledech to máme mnohem jednodušší. V mnoha ohledech se vědomosti a schopnosti „ztrácí“, nebo jsou nahrazeny jinými.

A tak mě napadá, jsou „lepší“?